První myšlenka na vznik Mezinárodního sochařského symposia v Hořicích se objevila v roce 1964, a to při oslavách 80. výročí založení tehdejší Umělecko-průmyslové školy kamenické a sochařské, tzn. v době, kdy sochařské škole hrozilo její zrušení a přestěhování do Jihlavy. Tyto oslavy se staly demonstrací proti záměru ukončit činnost hořické školy a nově poznaná idea mezinárodních sochařských symposií 01) měla tak podpořit význam a tradici hořického sochařství a jejich osmdesátiletou vazbu na sochařskou školu. Záměr se podařil.

Skupina nadšených organizátorů soch. symposia (jmenujme například předsedu MNV Karla Maixnera, tehdy nového ředitele sochařské školy Jaroslava Böhma a hořického přítele umění Karla Krátkého) sice dovedla zajistit financování symposia (KNV) a jeho technickou podporu (SUPŠSK), neměla však žádné zkušenosti s organizací symposia ani vazby na vhodné sochaře. Požádali proto o pomoc Svaz československých výtvarných umělců v Praze. Ten následně delegoval na symposium komisaře, akad. sochaře Vladimíra Preclíka, který v té době, jako účastník symposia “FORMA VIVA” v Kostanjevici (1964), poznal symposionní praxi a také tam získal i potřebné kontakty. (Janez Lenasi, Ko Murai - pozdější účastníci hořického symposia).

Po čtyřech ročnících symposia (1966-1969), z podnětu Měst. výboru KSČ, nové normalizační vedení města vyjádřilo nespokojenost s “nepřípustnou ideologií symposia”. Vzneslo proto podmínku, aby v dalších ročnících symposia byli do Hořic zvání jen sochaři ze socialistických zemí, tvořící v duchu figurativního realizmu. Jejich práce měly být umísťovány na veřejných prostranstvích města. Tyto jejich požadavky organizátoři symposia pochopitelně odmítli a svoji činnost raději ukončili. Symposium bylo obnoveno až po dvaceti letech, v roce 1989.

1966 - pohled do lomu “U Sv. Josefa”. Vpředu Ladislav Zívr.		1966 - Diskutující pořadatel prvního symposia: Karel Maixner a komisař symposia : akademický sochař Vladimír Preclík.