Pokračování setkávání sochařů v Hořicích přinesl až rok 1989. Z iniciativy nově založeného “Sdružení hořického symposia”, vedeného jeho presidentem akad. sochařem Vladimírem Preclíkem (*1929 +2008), bylo symposium pořádáno dalších dvanáct let. S tím také souviselo dovybavení lomu “U Sv. Josefa”, vybudování chaty pro zázemí sochařů a ubytování jejich pomocníků, ale hlavně podstatné rozšíření sochařského parku Sv. Gotharda (na celkových 5,5 ha). V roce 2000, tzn. po 16. ročníku symposia, prof. Vladimír Preclík ohlásil zásadní rozhodnutí grémia Sdružení: Ukončit pořádání Hořických sochařských symposí. Grémium usoudilo, že shodně s koncem 20. století, se naplnila původní myšlenka hořické varianty symposia. Z hořické veřejnosti byl však zaznamenán i odlišný názor: “Mezinárodní sochařská sympozia by měla nadále pokračovat. Přerušení kontinuity by bylo hrubým omylem a prohřeškem vůči budoucnosti. Charakteristickým pro Hořice bylo a doposud je sochařství!”
Po šestnácti ročnících symposia začalo být v sochařském parku Sv. Gotharda poněkud těsno.
|
|
|
| 1991 - Luykenova kompozice a obelisk (1907), si spolu rozumí. | 1991 - Účastníci symposia v lomu “U Svatého Josefa”. Zleva stojí: Vidmantas Gilikis, G. Kovanic, O. Ischikawa, J.Seifrt, atd. |